Příběhy našich klientů

Tomáš

„Ztratil jsem zrak v dospělosti, v podstatě ze dne na den, do učení braillova písma se mi moc nechtělo, zdálo se mi to složité a že to nezvládnu… Je to složité a samozřejmě to nikdy nebudu umět tak dobře, jako lidé, kteří se braillovo písmo učili na základní škole, ale umím si přečíst krátký popisek, popisek na krabičce léku už taky zvládnu, i když si někdy písmena, která následují spíš domýšlím…“

Honza

„Prostorovku jsem se učil na speciální škole pro zrakově postižené, ale nikdy mi moc nešla, dost se bojím, doma mě k tomu taky moc nevedli…. ale chci to zkoušet dál. Na Dědině mi vyhovuje možnost cvičit přímo kolem střediska a i okolí je dobré pro cvičení. Když trénuju sám a spletu se, lidé ze sídliště mi pomůžou, milé je, že vědí i jak, jsou na nevidomé zvyklí. Snad se budu dál zlepšovat a chyb bude méně, ale např. na metro bych si zatím netroufnul, ale nastupování do autobusu jsem už zkoušel, to půjde.“

Jana

„Umím si docela dobře obstarat svoje věci, umím si uklidit, to jsem se naučila na internátě. Horší je to v kuchyni, nikdy jsem to nedělala, ale chtěla bych se to naučit. Jíst to, co já chci, co si sama uvařím, co mi chutná a nebýt odkázaná na nachystané jídlo. Jednou budu bydlet sama a nechci nakupovat hotová jídla, asi to není ani moc zdravé. Chtěla bych i něco upéct, třeba pro někoho, někoho tím potěšit.“

Ondřej

„No, je to takové divné, v mém věku se neumět podepsat…. Vždycky jsem dělal takový škrábanec, prostě jsem párkrát přejel propiskou po papíře. Asi mi to pomůže posílit sebevědomí, když půjdu do banky nebo přijde pošťák a já budu vědět jak napsat své jméno. Vidící prý taky škrábou různě, ale přece jen to není náhodné čmárání. Asi je to běh na dlouhou trať, mám dlouhé příjmení, ale docela mě to baví…“

Věra

„Ještě trochu vidím, ale bohužel se mi zrak rychle zhoršuje. Na počítači „ukouknu“ i hodně velká písmena, ale nezbývá mi nic jiného, než se učit pracovat s hlasovým výstupem. Jde to docela dobře. V dnešní době hlas už není tak syntetický jako dřív. Hlavně si už nedokážu představit, že bych nemejlovala, nevyhledávala na počítači. Nakupuji i potraviny přes internet,chci se v tom ještě zlepšit, být soběstačná, vyberu si z domova přesně co potřebuju a nikdo mi s tím nemusí pomáhat.“

Vojta

„Učím se zacházet s mobilem, hodně mi pomáhá, chodím často samostatně. Můžu si do telefonu nahrát např. i trasu a pustit si jí přímo na místě. Ovládám vlastně to stejné jako vidící, jen mi to déle trvá, ale cvikem se to dá zlepšit, zrychlit. V telefonu vyřizuji i mejly, když nejsem u počítače.“

Michal

„Přestal jsem vidět v dospělosti následkem nemoci, bohužel jsem už nemohl pokračovat ve své práci, zhroutil se mi svět…. V současné době se rekvalifikuji na maséra, je to pro mě výzva, znovu se něco učit. Myslím, že to má ale smysl, je to dobrá práce, s lidmi, někomu pomáhat.“